Chytrý věci Literatura

Věty milénia: Amerikána

Vyfotili ji vedle jejího laptopu, s tváří ponořenou do stínu, a nad to dali titulek „Blogerka”. Její čtenářstvo se rozrostlo na trojnásobek. Dorazily další pozvánky. Na telefonáty si brala nejserióznější kalhoty a nejzdrženlivější rtěnku, seděla u svého stolu vzpřímeně a se zkříženýma nohama a mluvila uměřeným a jistým hlasem. Část jejího já ovšem vždy ztuhla obavou, aby člověku na druhém konci nedošlo, že tahle její role profesionála, vyjednavače podmínek, je jen divadýlko, aby si neuvědomil, že je ve skutečnosti nezaměstnaná a celý den chodí ve zmuchlané noční košili, aby ji nenazval „Podvodnice!” a nezavěsil.

V knize Amerikána od nigerijské spisovatelky Chimamandy Ngozi Adichie píše hlavní hrdinka Ifemelu blog nazvaný Rasovna aneb Různé postřehy neamerické černošky o amerických černoších (dříve známých jako negři). Začne s ním poté, co v obsáhlém e-mailu kamarádce popíše, jak ji rozčiluje, že její „bílý sexy ex” nedokáže pochopit, co to znamená být černý v Americe. Kamarádka ji navrhne přihlásit se na WordPress. „Tohle si musí přečíst víc lidí.” Po pár příspěvcích následuje raketový růst popularity a Ifemelu se blogem začne docela pohodlně živit.

Blogy, v počátcích často pojaté jako jakési veřejné deníčky, dnes samy přesahují definice mnoha žánrů. Od pečlivě zpracovaných online kuchařek, přes zákulisní informace z různých profesních prostředí, až po břitké politické komentáře a vizuálně okázalé módní a beauty platformy. Blogy daly hlas lidem z lidu – obyčejným smrtelníkům, kteří možná nejsou odborníky na danou tématiku, nicméně překypují nadšením o ní psát. A místo výplaty za to dostávat příděl dopaminu, který vyvolávají zvednuté palce a komentáře. V roce 2008 se prý z blogování stala taková mánie, že nový blog vznikal každou sekundu. Blogy se staly jakýmsi symbolem svobodného projevu, blogeři novými opinion makery. A profesionalizace na sebe nenechala dlouho čekat. Mnozí inzerenti vítali blogery jako alternativu k mainstreamovým médiím a jejich počatná publika získavala stále vyšší hodnotu.

„These days, everyone and their mom is a blogger,” napsalo Refinery29 v roce 2015, v době, kdy si holčičky začaly poprvé přát být místo princezen blogerkami. Ale ve stále se zrychlujícím světě si ani ony nemohou být jisté, kdy tahle jízda skončí. Blogeři, a nesmíme také zapomínat na možná ještě vlivnější vlogery, jsou dnes už spíše influenceři, blog jako médium se mění v sociální sítě. Více než kvalita, originalita nebo výpovědní hodnota obsahu, je důležitá kvantita. Mnozí blogeři už vlastně ani neblogují, jen sdílí. Louder, better.  Lidé jsou více než kdy dříve oceňováni za narcismus a oversharing třeba pomocí Instagram Stories je novou normou. Někteří mají dokonce problém poznat hranici, kdy už je opravdu potřeba vypnout kameru.

Fenomén blogů zasáhl naši společnost tak silně, že by bylo k podivu, kdyby se neobjevil i v současné literatuře. Kromě záplavy knih vydaných samotnými blogery, kteří si svou enormní čteností zajistili zájem prestižních nakladatelství a nyní obsazují světové žebříčky bestsellerů, se jako postavy objevují i v beletrii. Narcisní archetypy postav v literatuře už známe – každého jistě napadne Narcis, který okouzleně pozoroval svůj odraz na hladině, nebo třeba Dorian Grey. Jak si ale autoři poradí s hrdiny, kteří místo v jezírku zanechávají svůj odraz na cloudu, trpí imposter syndromem a příběh jejich života vytváří megabajty osobních dat?

***

Věty milénia je pravidelný sloupek analyzující pozoruhodné věty z neméně pozoruhodných knih, filmů, písniček a dalších.

No Comments

urban hippie

Next Post
27.11.2017

No Comments

Leave a Reply